Rozsah a způsob poskytování péče o zdraví: Služby poradny jsou poskytovány v rozsahu § 2636 - § 2651 zákona č. 89/2012 Sb. (zákon občanský zákoník), Služby poradny… nejsou poskytovány podle zákona č.372/2011 Sb. (zákon o zdravotních službách)
novár.gif
lll.gif
lll1.gif
lll2.gif

Kontakt

Telefon: 378 606 808

 
Regenračné centrum

Kalendář

Anketa

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3099 | 86%)
Ne (250 | 7%)
Kde je hranice? Kam až budu muset sáhnout, abych se dobral dna zbytečného utrpení, které mohu takřka denně vidět ve své pracovně? Poslední dobou si stále zřetelněji uvědomuji – tváří v tvář výpovědím svých klientů, tragicky konstantní fenomén zdravotního systému. Stručně jej lze popsat takto: Jeden lékař nasadí lék a nikdo už ho nemá zájem vysadit. A tak mnoho lidí bere zcela zbytečně mnoho léků, jež prakticky jen škodí. To platí především u specialistů v nemocnicích a na klinikách. Čím vyšší kapacita něco „nasadí“, tím větším tabu se medikace stává, i když je evidentně zbytečná. Příkladů je mnoho. Někdo prodělá zánět žil na lýtku. Internista či cévař nasadí protizánětlivé léky a také (a zcela příhodně) kyselinu acetylsalicylovou (nejčastěji Anopyrin) jako prevenci trombózy. Po několika týdnech je po zánětu, bolestivý otok zmizí, krevní testy v normě, avšak ouha. Praktik ani příslušný odborník už nenajdou odvahu protisrážlivý lék vysadit. Co když se to vrátí. Ve světě vědecké medicíny, zdá se, vše otázka náhody. Zbytečně si „ředit krev“ opravdu není (zvláště pro mozek a žaludek) nic dobrého. Podobná situace je u přechodných srdečních arytmií, při naměřeném vyšším cholesterolu v krvi, ale i prostě k věku, k tomu, že někdo z předků utrpěl infarkt myokardu, atd. Přitom tato kyselina má (zvláště při dlouhodobém užívání) nepříznivé vedlejší účinky, snižující kvalitu života. A tak ho prakticky všichni lidé v důchodovém věku berou až do smrti. A jsou zde mnohem škodlivější léky. Třeba Warfarin. Ten už může i těžce narušit psychiku. No nic, dáme antidepresiva… Statiny, „léky proti cholesterolu“ berou taky skoro všichni, co už něco pamatují… Někdy vám zjistí vyšší hladinu kyseliny močové a máte na doživotí Milurit či Allopurinol. A všude jen opisují, že máte dnu. Při arytmiích berete do smrti beta-blokátory, léky na tlak taky bere spousta lidí zbytečně. Komu někdy občas nestoupne tlak? Když se to na vás trochu sesype? Šup, a jedete. Před asi měsícem jsem měl v ordinaci chlápka, který opakovaně kolaboval z extrémně nízkého tlaku. Třeba 85/50. A léta bral antihypertenziva. Dvoje! Předepsal mu je internista na klinice a jeho praktik mu je „poctivě“ psal dál. To NENÍ nic výjimečného. Další zástupy lidí (hlavně žen) berou doživotně Euthyrox, jodový syntetický hormon pro podporu funkce štítné žlázy. Opakovaně na kontrolách jodové hormony v normě, bez příznaků, sono bez nálezu. NIKDO si netroufne to vysadit. Farmako manažeři školí odborné lékaře v tom smyslu, že je nutné a bezpečné dlouhodobě „kontrolovat“ nemoc léky. Nevysazovat! Další kapitola jsou psychofarmaka. Většinou nefungují, ale berou se pořád. V současné době vzniklo při Universitě J.E.Purkyněho v Brně, krizové oddělení, jež má školit lékaře i pacienty, jak „se neztratit v lékové politice“! To je doslovný citát jeho vedoucí lékařky. Už i sami lékaři přiznávají, že za většinou zdravotních obtíží jsou chaoticky a tedy neodborně (odborníky) předepisované léky! Že se tedy sami lékaři stávají významným zdrojem chorob a utrpení vůbec…

Nejotřesnější případ z posledních týdnů. Devítiletý klučík, od asi roku věku trpěl panikou. Dramatické záchvaty, jezdili po dětských neurolozích a pedopsychiatrech, bral postupně různá psychofarmaka a antiepileptika (EEG v normě) a bylo mu čím dál hůř! V posledních létech záchvaty děsu skoro denně. Otec, laik, si na internetu přečetl o lepku. Vyhledal osvícenou (normální) dětskou neuroložku v Motole a ta mu ve spolupráci se specializovanou laboratoří vyměřila v krvi těžkou nesnášenlivost lepku – mozkovou formu. Lepek má dvanáct forem toxických a alergických projevů Jen jedním z nich je tzv. celiakie, tedy alergie sliznice tenkého střeva s průjmy a hubnutím. Ta paní kolegyně ze mj. zmínila, že ty testy jsou dost drahé a pojišťovny je nerady proplácejí. !!!!! A že, na jejím pracovišti to není až takový problém. Ti zoufalí rodiče při tom léta dojížděli k okresním i krajským odborníkům… O čem si ti odborníci na svých velkolepých kongresech povídají? O lécích!! A u stolků s občerstvením o svých potížích. Chlapci postupně vysadili farmaka a na bezlepkové dietě se do půl roku zcela zbavil úzkostí a panických záchvatů. Uzdravil se. Viděl jsem ho, je klidný, usměvavý, nic nebere. Můžete mi někdo byť jen napovědět, JAK je to možné? V době moderní a neuvěřitelně drahé špičkové vědecké medicíny?! Cpou do vás a vašich dětí léky. Jste jim ukradení – doslova. Farmako-průmyslem. Nemají se čas ani chuť zamyslet a slitovat. Nasadit pro vás svůj testosteron! Svůj adrenalin. Mimochodem, mnozí terapeuti (i nelékaři) dávno o tomto problému vědí a pomocí inteligentních přístrojů (frekvenční bioanalýza) přesně zjišťují příčiny nemocí. Dávno vědí, že prudce jedovatý metabolit glutenu – glyadin se může usazovat v mozkové tkáni a působit toxicky na mozkové buňky. Navíc je hmotným podkladem pro některé viry či Chlamydie. Nejsofistikovanější program v tomto smyslu praktikuje Dr. Josef Jonáš s hustou sítí vyškolených poradců. Ne dost smutné, že lékaři jsou mezi nimi v menšině. Takto lze naprosto jednoznačně vyměřit jakoukoliv zátěž mozku (a nejen mozku) včetně vakcinační nebo třeba emoční. Na to navazuje informační, detoxikující léčba… Vždy je detekovatelný prvotní emoční zásah, který příslušnou část mozku oslabí a tím umožní usazování jedovatých metabolitů. Systém je inteligentní a nepostrádá zájem o nemocné.

Včera odpoledne prošli mojí ordinací dva lidé. Mladá žena a starší muž. Dva pozoruhodné, alarmující příběhy. Krátce popíši jejich výpovědi. Nebudu již přidávat žádné komentáře.

Žena, 24 let. 3 roky v plném invalidním důchodu. Důvod? Jednoznačně vědecká medicína. Ve třech letech jí pediatr zjistil v moči stopy krve. Dítě klinicky zdravé. Následovala nefrologická péče, sledování a posléze histologické zjištění autoimunitní intersticiální glomerulonefritidy – kortikorezistentní. Překlad do jednoduché řeči: Porucha imunity (nastává dle jemných měření, zejména po očkování) s následkem napadání ledvinových cévních klubíček, kde se vytváří z krve moč. Dále prokázáno, že kortikoidní hormony tuto nemoc léčebně neovlivňují! Přes to „pro jistotu“ nasazeny syntetické kortikoidy. Od té doby plynulé zhoršování s dopadem do klinického stavu. Později, děvče bralo až 60 mg Prednisonu denně!!! Běžná denní dávka (která už dokáže vyvolat po několika měsících tzv. Cushingův syndrom) je miligramů pět. Když se rodiče nad takovými megadávkami pozastavovali, bylo jim řečeno, že je třeba nemoc stabilizovat. Připomínám, že autoimunitní poruchy lze léčit inteligentním způsobem pomocí informační medicíny v jejich samotném počátku. A tak se zákonitě u pacientky postupně objevovaly imunosupresí vyvolané choroby. Silná obezita, zadržování vody ve tkáních, snížení protiinfekční imunity, vysoký krevní tlak, cukrovka, snížená funkce štítné žlázy, poruchy menstruace, změny psychiky, návaly horka a pocení, vysoký cholesterol v krvi. V současné době bere mimo Prednisonu dalších deset chemických léků! Na otázku, co bude dál, odpovídá nefrolog: Dialýza, transplantace… Žena se rozhodla tento způsob léčby změnit. Domlouváme se na autopatii ze sliny a postupné, opatrné redukci chemické medikace. Uvidíme se v červnu…

Šedesátiletý muž. Těžce usedl do křesílka. Bledý, studený pot, nevýslovný smutek v tváři… Znaven životem. Kdysi jej opustila žena a vzala mu jejich dceru. Neviděl ji dlouhých 24 let. Se svou vnučkou se mohl setkat až nedávno… Zažil neuvěřitelnou zlobu ze stran těch, které miloval. Navíc mu hrozila ztráta zaměstnání. Svěřil se do péče psychiatrů. A - stanul na prahu skutečného utrpení. Po nasazení antidepresiva + Neurolu začal mít halucinace a jeho deprese se prohloubila. Přestal spát. Přidali mu další psychofarmaka. Po nich začal mít nesnesitelné tělesné stavy. Hodiny kopal na lůžku nohama a křičel. Měl pocit, že má mozek ve svěráku. Psychiatři ho hnali na neurologii. Změnili antidepresiva. Neurolog prohlásil, aniž by ho vyšetřil: Máte Parkinsona. Dostal od něj Nakom. Stav se zhoršoval.

Přestával se ovládat. Střídali se psychiatři, střídaly se léky. Jednali s ním jako s méněcenným ubožákem, byl za deset minut venku… s novým receptem. Začaly mu mimovolně škubat svaly – hlavně v obličeji. Později trpěl záškuby celého těla. Nemohl již pracovat. Jiný neurolog prohlásil: Nemáte Parkinsona. Dostal jiné léky. Přidaly se schizofrenní symptomy…

Celou hodinu mi hluboce hleděl do očí a tiše mluvil. „Začal jsem mít strašlivé sny. Nelze popsat ten děs. Cítím silné nutkání někoho zabít.“ Řekl mi, že během posledních tří let dostal od psychiatrů postupně 30 různých léků! Při poslední neurologické kontrole mu další neurolog (pořád se střídají) řekl: To víte, že JE to Parkinson. A dostal Radopar a Xanax. Psychiatr předepsal další lék - Lyricu… „Nedávno jsem byl na srazu parkinsoniků. V noci jsem se probudil se silným nutkáním zabít svého spolubydlícího. S vypětím vůle jsem to neudělal. Jste moje poslední naděje...“

Jeden čerstvý případ na vylepšení nálady. Devítiletý chlapec z lékařské rodiny. S Jirkou Čehovským se shodujeme na tom, že přítomnost lékaře v rodině stojí často za přerušením informační léčby (homeopatie, autopatie) či za jejím odepřením. Matka pochopí, že se s jejím dítětem s v péči pediatrů a dalších odborníků, děje něco zásadně špatného, jeho stav se s přibývajícími léky plynule zhoršuje. Odhodlá se to změnit, jde k homeopatovi či jinému celostnímu terapeutovi. Pak přijde třeba tchán, lékař z kliniky a řekne autoritativně: To je nesmysl. To nedovolím! Když se ho pak matka ptá, co má dělat v případě dalšího zhoršení, odpoví sebejistě: Okamžitě do nemocnice! Toto se děje velmi často v různých obměnách. Leč náš závěrečný případ má šťastný konec. Chlapec s několikaletou historií infekcí dýchacího traktu s opakovanými antibiotiky, stálý kašel. Před 3 měsíci dostal ode mne autopatický program dech + var. Matka lékařka, otec i jeho otec kliničtí kardiologové. Lepší počasí jsem si, přátelé, opravdu nemohli přát… (Svěrák, Smoljak: Poslel z Liptákova). Přesto do toho šli. Po asi dvou týdnech přišla reakce s vysokými horečkami. Matka držela a odrážela psycho-teror kardiologů. Otec varoval: Má to na plicích. Slyším to! Matka: No a? Naštěstí i ona je lékařkou a tak ten odborný tlak mohla ustát. Ustála. Po několika dnech teplota opadla a syn postupně přestal kašlat a v období těžkých infekcí všude kolem, byl zdravější a čilejší. Matka si všimla, že i výrazně povyrostl. Na kontrole zcela zdráv. Tak sláva… zase jeden zářez do pažby.

Tomáš Lebenhart

Se svolením, připojuji následjící email: (jeden za všechny)
 
Dobrý den,
po přečtení Vašeho článku prostě musím napsat vlastní zkušenosti:
Dcera (dnes jsou jí 3 roky) měla v půl roce zánět ledvin. Byla jsem s ní v nemocnici. Asi po roce měla vysoké horečky, které neklesaly, po vyšetření krve z prstu byla okamžitě poslána do nemocnice. V té době jí rostly zuby a na mou otázku, zda by to nemohlo být od toho se mi skoro vysmáli. Následovalo cévkování, kvůli vyšetření moči a antibiotika. Po vyšetření moči přišli a řekli nám, že zánět ledvin to není. Do našeho odchodu z nemocnice nezjistili nic. Při propouštění jsem byla neodbytná a pan primář připustil, že to mohlo být od těch zubů. Od té doby už věřím víc intuici než lékařům.
Synovi se v roce po užívání antibiotik objevil atopický ekzém. Reakce lékařky - z antibiotik to v žádném případě není a dostal mastičku s kortikoidy. Po radě kamarádky jsme vyzkoušeli kineziologii. Když to lékařka slyšela, reagovala - že jsme zase další co se léčí jinak. Když jsem u ní byli v synovo 3 letech se silnými záchvaty kašle, kdy třeba hodinu nemohl přestat. Reagovala slovy - to je alergie, to se řeší až na podzim a šli jsme domů.
V květnu bude synovi 5 let a já jsem ráda, že tenkrát kašlal zrovna na jaře - objednali jsme ho k Vám. Během měsíce mu zmizely poslední zbytky ekzému i s kašlem. Musím konstatovat, že paní doktorka už se neptá, jak jsme se toho zbavili :-)
A teď přesně o tom, co píšete ve Vašem článku - manžel má dnu, bral dlouhou dobu Milurit, záchvaty dny měl i s ním, tak si ho vysadil sám. Na jaře pije kopřivový čaj a má docela klid. Má ještě vysoký tlak a na ten prášky bere - při změně zaměstnání, kdy šel na vstupní prohlídku, se ho podnikový lékař s údivem ptal: A to neberete nic jiného? Je mu 43 let, nechápu, proč by měl brát něco dalšího.
Můj taťka dostal prášky na vysoký tlak. Asi po dvou měsících byl na kontrole, tlak v pořádku, chvíli nosil i nějaké senzory na měření během dne. Vše dopadlo dobře. Na otázku, jestli teda může ty prášky vysadit, mu lékařka řekla že to v žádném případě nejde, jelikož tělo a mozek už si na ně zvykly.
V tomhle případě si asi nikdo bez možnosti kontrol u lékaře léky vysadit netroufne a lékaři přece nebudou kontrolovat někoho, komu vysazení léků zakázali :-(
Tímto bych chtěla bych poděkovat, že se najde někdo, kdo řeší nemoci jinak.
Naposledy u Vás byl syn s nepřestávající rýmou. Shodli jsme se, že by jeho problémy mohli být psychické. Dostal pulsatilu a vypadá to, že se konečně lepší. Těším se v červnu na kontrolu, snad už bude bez rýmy. Nedokážu si představit jiného lékaře, který by to takhle řešil. Naopak jsem se v zimě setkali s názorem, že nejlepší bude vytrhnout mandle :-(
S pozdravem
Markéta
 
 
Paní Michaela žije v Rakousku. Trochu zná svět...v jiném mailu mi napsala (a dovolila citovat), že věci, které popisuji v článku No limit, jsou běžné v celém západním světě a že v USA je to ještě horší! (Což už si ani neumím přestavit...)
 
 
Dobry den p.Dr. Lebenharte,
 

dnes jsem uverejnila Vas prispevek z konference – viz. www.autopathie.at
 
Pri „linkovani“ Vaseho jmena s Vasi strankou (http://www.autopathie.at/f%C3%A4lle-aus-der-autopathie-konferenz-2015?showall=&start=3) jsem si precetla Vas novy clanek „No limit?“ ktery mi jen mluvi z duse. Vidim okolo sebe spoustu podobnych pripadu. Starsi generace je jen na praskach. Moje tchyne napriklad: leky proti vysokemu tlaku+betabloker + Walfarin ->antidepresiva ->bolesti zad -> kortikoidy-> leky na zaludek a zase dokola.  Autopatie se boji, lekari jsou pro ni bozstvo v bilem… cetl jste knihu od Vaseho kolegy Jana Hnizdila „Mym marodum – jak vyrobit pacienta?“
Nas svet blazni a nezna hranice nejen v teto, ale i v jinych oblastech. Zdravej rozum se vytraci ale verim, ze se nikdy zcela nevytrati. Dekuju, ze skutecne lecite, publikujete a prednasite a davate tak nadeji na zdravi lidem, kteri se rozdhodli vystoupit z kolotoce oficialniho zdravotnictvi.
 
Srdecne Vas zdravi
 
Michaela

 
Obrázek týdne
stažený soubor (3).jpg
Vtip týdne:
stažený soubor.jpg
Poslední změny na stránkách
Návštěvnost
Přihlášení
Vyhledávání na webu


Magie, bylinky, čakry, kameny a další zajímavosti zde:




Tyto stránky vytvořil na systému WEBGARDEN






Doporučuji:


Name
Email
Comment
Or visit this link or this one